Blog | Maratona dles Dolomites na koloběžce | 12.08.2015

V rámci našeho putování Dolomity jsme si střihli verzi na legendární Maratonu dles Dolomites - 130km a přes 4500m převýšení ... přinášíme report z výletu, který se stal zatím nejhezčím, které jsme zažili ...

Na začátku srpna jsme se vydali na akci nazvanou THE ELEVATOR 2015, tedy toulání po alpskách a dolomitských průsmycích na koloběžce. ELEVATOR sestával ze tří etap, časovky na Grossglockner Hochalpenstrasse, celodeňáku po stopách legendární dolomitské Maratony a polodenního výletu na mystické Tre Cime di Lavredo.

Dnes pojednáme o etapě druhé, ze které se v průběhu času vyklubal nejkrásnější koloběžkový výlet, který kdo z nás zažil A že jsme jich už zažili:)

Úvodem krapet dat z Garmin Connect:

A pokud je někdo líný číst report, zde je video z výletu:


Po deštivé noci se v Cortině hlásilo krásné ráno s ještě lepší předpovědí. V osm ráno jsme již stáli na svých ořích, neboť jsme nechtěli ponechat nic náhodě a cílem bylo vyhnout se tmě. Klasické precizní plánování před výletem nám hodilo nějakých 100km přes cirka pět dolomitských průsmyků. Klasicky jsme se nakonec sekli o nějakých 40km plus, ale tím lépe, že?

První kopeček směřuje z Cortiny na Pocol, kde se cesta dělí. Po chvíli zvažování vyřazujeme Falzarego, protože je kratší a méně prudké a vydáváme se na Passo Giau, tedy delší, ale za to horší cestou. Tady jsme v roce 2012 testovali v noci naše sjezdové schopnosti. Ve dne je to ovšem o poznání příjemnější. Cesta nás šetří na začátku stínem a ke konci nás masíruje brutálním slunečním žárem. Nicméně celý kopec se dá vcelku lehkou nohou vyjet. Ostatně Jelen jako obvykle odmítá slézt z koloběžky, neboť za takový hřích jsou v Silvini těžké pokuty.

Passo Giau z Cortiny od kempu

18,3km, 1020m převýšení, 2:15h

Na vrcholu kupujeme první samolepku a pálíme to dolů. Koupit samolepku a vylepit ji na svého Kickbika je ostatně základem každého správného putování na horách. Pokud odbočíme a zajímalo by vás, složení týmu a strojů, pak jde o následující data:

Honza Vlášek – Kickbike Race MAX 20 – model Tour de France 2013

Milan Jelínek – Kickbike Race MAX 28 – model 2015

Guido Pfeiffermann – Kickbike Race MAX 28 – model 2014

Láďa Bartůněk – Kickbike Race MAX 28 – model 2014

Kája Cvalín – klasická Trojanka s jednou brzdou.

A právě Kájova Trojanka zaváněla průserem v nekonečném sjezdu z Giau a sjezdech dalších. Proto si pan Cvalín vezl dostatek ledové vody, kterou co kilometr poléval rozžhavené ráfky, aby se nedočkal exploze přední pneumatiky a odchodu do věčných lovišť.

Pod Giau se cesta krásně houpá italskými tichými vesničkami směrem na Falzarego. V místním řeznictví si necháme nakrájet šunky, sýry, salámy a bagety a baštíme obklopeni jeptiškami všeho druhu na návsi. Je to jako revival z mladých let (samozřejmě myšleno z našich, nikoliv Jelenových – v tu dobu se do Dolomit nesmělo). Paráda.

Na Falzarego se ovšem nedošplháme, neboť ve spodní části stoupání odbočujeme směr Arraba. Cílem je Sella Ronda nikoliv na lyžích, ale na koloběžce. Je to moje oblíbená cesta a i když čas není s námi, daří se mi ukecat všechny přítomné, abychom to prubli. Pouze Láďovi se protlačuje palec do kosti a volí kratší cestu přes Campolongo do Corvary. My stoupáme na Passo Pordoi k pomníku italského hřebce Coppiho. Sluníčko nás nechá chvíli vydechnout a naštěstí se schovává pod mrak. Pordoi je krásný kopec na alpských lukách, průměrné stoupání je hratelné a v podstatě se dá celý vyjet. To vše pod Piz Boe a strmými skalami masivu Sella.

Passo Pordoi, 2239m

9km z Arraby, 640m převýšení, 55minut

Na vrcholu nemeškáme a pálíme to dolů pod další kopec, kterým je Passo Sella. Místní korýtko má malý průtok, takže jej vynecháváme, což se nám stane málem osudným. Smrt žízní je v dohledu. Sella už tahá za nohy a kus jdeme pěšky. Nahoře to je na exáč dvou kokakol a zaplácnutí hlaďáku nějakou tou bagetkou.

Passo Sella, 2214m

cca 6km z odbočky sjezdu z Pordoi, 400m výškových, 50 minut

V pozdnějším odpoledni je ve sjezdu už zima, ale jakmile začneme stoupat na Passo Gardena, je zase dobře. Majestátní stěny Selly jsou na dosah, je opět krásně, panoramata jsou panoramatická a cesty skluzné. Parádním sjezdem, kde Italové vybrousili oproti předpředloňsku nový asfalt, padáme do Corvary. V Colfoscu se Jelen stane obětí útoku místního důchodce s holí, avšak jde o jediný incident parádního výletu.

Passo Gardena, 2121m

ca 6km z odbočky sjezdu ze Selly, 300 výškových, ca 40minut 

 Za Corvarou po lehkém závodění s automobily na státovce směr Bruneck, začínáme stoupat na poslední kopec dne. Moje oblíbené Passo Valparola. Tady je vždy provoz minimální, o cyklistu téměř nezavadíš a přitom nabízí vše, co má správný kopce nabídnout. Navíc je vše připraveno k západu slunce. Ten se dostaví v nejvyšších partiích Valparoly. Poslední paprsky dopadají na vrcholky hor a údolí pod námi je již ve stínu. Teplota klesá, ale je tu krásně. V hospůdce nahoře si dopřáváme celý den slibované kafíčko, lepíme poslední nálepku a oblečení do několika mnoha vrstev míříme přes Falzarego 15km sjezdem do Cortiny.

Passo Valparola 2192m

13km z La Villa, 800m výškových, cca 1,5h 

Po cestě potkáváme Láďu, který iniciuje závod s Jelenem. Ostatně Jelen každý sjezd počítal své oběti stylem, mám autobus, audinu a ještě jsem měl zálusk na žlutý Subaru, ale ten krypl jel pořád středem. Já jedu spíše kochací cestu, protože dolomitské věže se západem slunce mění své barvy do červena, nikde není ani živáčka, natož mrtváčka, a celý sjezd patří jenom nám.

Celý sjezd jsem přemýšlel, jestli to je nejhezčí výlet, který jsem absolvoval. Guido dole říká, že určitě, a já s ním musím souhlasit. Projeli jsme na koloběžce kus světa, ale pokud budete mít někdy chuť a vyjde vám počasí, zkuste tuhle alternativu Maratony. Je to tak akorát, nic kolem závitu, a přitom absolutní bomba se vším všudy…

 

 






 
 
Facebook Facebook